listopadová revoluce
listopadová revoluce, revoluce v Německu od 3.11. 1918 do ledna 1919. V rev. situaci z podzimu 1918, vytvořené po porážce něm. imper. v I. svět. válce, vystoupily levicově radikální skupiny v čele se skupinou Spartakus s programem lid. rev. a s cílem okamžitě ukončit válku, svrhnout něm. imper., a vytvořit tak předpoklad k přechodu k social. revoluci. Rev. začala ozbrojeným povstáním námořníků v Kielu 3.11. 1918 a přes odpor pravicových vůdců SPD se rychle šířila po celém území Německa. Vznikaly děl. a voj. rady po vzoru sovětů. 9. 11. byla vyhlášena gen. stávka v Berlíně, která přerostla v ozbrojené povstání; téhož dne vyhlásil K. Liebknecht Svobodnou něm. social. republiku. Ve snaze ovlivnit rev. hnutí a zastavit jeho radikalizaci se chopila iniciativy SPD. P. Scheidemann proklamoval rep. a sociální demokraté (spolu s USPD) vytvořili prozatímní vládu - radu lid. pověřenců, která vystoupila s programem sociálních reforem. 10.11. uzavřel F. Ebert tajnou dohodu s gen. W. Groenerem, šéfem gen. štábu, o voj. potlačení rev. 15.11. se dohodli reformističtí vůdcové odborů s předními zaměstnavateli na spolupráci. Vládní a správní aparát zůstal nedotčen. Hnutí děl. a voj. rad bylo postupně ovládnuto reformisty a na celoněm. kongresu rad v prosinci 1918 byla moc předána radě lid. pověřenců a stanoveny volby do Nár. shromáždění na 19.1. 1919. V lednových bojích 1919 byl proletariát poražen. L. r. byla po bolševické revoluci v Rusku (VŘSR) největším masovým rev. hnutím proti imper. v Evropě s velkým mez. ohlasem. Němečtí pracující dosáhli svržení monarchického režimu a zřízení burž. dem. republiky s důležitými dem. právy a svobodami, především všeobecným volebním právem a uzákoněnou osmihodinovou prac. dobou. Podobná revoluční hnutí v Německu se opakovala i později - Bavorská a brémská rep. rad, březnové boje 1919 v Německu, hamburské povstání 1923.
