lis obecně
lis, 1. stroj na mech. zpracování tlakem, přístroj k vyvozování tlaku pro různé účely, náčiní k lisování, vymačkávání; 2. stroj. tvářecí stroj, který pracuje převážně tlakem beranu. Zdrojem tvářecí práce je energie přiváděná na beran pohybovým ústrojím během tváření. Podle zdroje energie se l. dělí na: a) ruční nebo nožní, které pohání člověk svou silou. Beran se uvádí do pohybu pákovým mechanismem nebo šroubem; b) mech., kde zdrojem energie je motor. Podle převodu použitého pro přenos energie od zdroje na beran jsou a) l. pákové, kolenové, vřetenové, kyvadlové; b) l. výstředníkové, klikové, kolové, vřetenové; c) l. hydraulické, pneumatické. Zvl. případem jsou l. elmag., u nichž lisovací tlak vyvozuje elektromagnet. Hl. částí l. je stojan (fréma) s vedením a se stolem pevným nebo přestavitelným a pohyblivý beran. U ručních i mech. l. může být různé provedení podle technol. účelu, kterému mají sloužit. L. mazací je zařízení k promazávání strojů tukem vháněným tlakem k mazaným místům; 3. polygr. tlakový stroj používaný pro lisování při výr. duplikátních tiskových reliéfních forem. Rozeznává se l. matricový (ruční, mech. nebo hydraulický ke zhotovování stereomatric), gumolis k vulkanizaci gumotypů, plastolis ke zhotovování plastomatric nebo plastotypů; 4. zeměd. stroj na stlačování (lisování) objemných rostl. materiálů, např. slámy, sena. L. mohou být mobilní sběrací nebo stacionární. Sběrací l. sbírají rostl. materiál z řádků a vytvářejí balíky různých rozměrů. Jsou buď pístové, nebo rolovací, mají uzlovací nebo obtáčecí vázací ústrojí. Stacionární lisy (briketovací, granulační) jsou zpravidla koncové stroje sušárenských linek. Jejich výlisky menších rozměrů drží pohromadě vlastní soudržností.; 5. potr. prům. se l. používají hlavně k výr. ovocných a zeleninových moštů a šťáv. V.t. lis na zpracování odpadu; lisovací linka; lisování obecně.
