lidová píseň
lidová píseň, spontánní zpěvní žánr, jehož tvůrcem a nositelem byly hl. lid. venkovské a městské vrstvy; vyznačuje se specifickými formálními rysy danými typovým základem tvůrčího a interpretačního procesu. Charakteristickými znaky l. p. jsou ústní tradování, spontánnost vzniku a existence, anonymita tvůrců (souvisí s typovým tvůrčím zákl.) a vysoká variabilita. V l. p. lze rozlišit řadu hist. vrstev, odpovídajících určitému stupni vývoje spol. L. p. se dělí na řadu druhů a typů podle své tematiky, míry dějovosti, funkce v lid. prostředí, hudebního stylu, sociálního prostředí, podle formálního hlediska (hudebního i slovesného) atd. L. p. v dnešním slova smyslu vznikla ve středověku jako žánr odlišný od umělé círk. hudby a zpěvu, které na l. p. působily, stejně jako později světská hudba a tance (hl. renesanční a barokní). Předkř. prvky se dochovaly hl. v lid. písních spojených se zeměd. a rodinným kalendářním cyklem (koledy, vynášení smrti, dožínkové písně, svatební písně, pohřební pláče). V dnes známé podobě se l. p. v podstatě ustálily na přelomu 18. až 19.st.
