lepidla
lepidla, látky schopné spojit materiály při styku jejich povrchů. Slouží k pevnému, nerozbíratelnému spojování stejnorodých i nestejnorodých materiálů. Používají se lepidla, jejichž lepivost je dána přilnavostí a soudržností. Mají různé formy, např. l. kapalná a tavná, lepicí pasty, l. reaktivní, vytvrzovaná chem. reakcí (dvousložková l.). Účinkují za studena (do 20 °C), za horka (od 100 °C), tlakem. Spojení se dosahuje např. odpařením rozpouštědla, roztavením, polymerizací, oxidací, želatinací. Makromolek. složky lepidel jsou např. ze škrobu, kaseinu, rybích kůží, přír. kaučuku, z epoxidových močovino-, melamino-, fenol-, resorcin-formaldehydových syntetických pryskyřic. Některá l. se nyní využívají i místo dřívějšího nutného svařování a nýtování.
