legisté

legisté [lat. lex, zákon] v Evropě ve středověku a na zač. novověku ozn. právníků zabývajících se světským římským právem na rozdíl od dekretistů (dekretalistů) a kanonistů, kteří pěstovali kanonické (círk.) právo; termín vznikl v Bologni. L. podporovali císaře jako vyšší autoritu proti papeži. Ve Francii od doby Ludvíka IX. a zejm. za Filipa IV. Sličného organizátoři suverénní král. moci.


zpět