legie jednotka
legie [lat.], ve starověkém Římě zákl. voj. jednotka. V nejst. době hotovost celého m.; později měl každý z konzulů jednu legii, od 3.st. př.n.l. dvě. Služba v l. byla pův. obč. povinností na zákl. majetkového cenzu; po Mariově reformě se řím. vojsko profesionalizovalo. Za císařství v l. rostl počet ostatních národů (Syřané, Germáni). Pův. měla l. 4 200 pěších a 300 jezdců, od konce 3.st. př.n.l. zpravidla 6 000 těžkooděnců a 120 jezdců. Dělila se na deset kohort, 30 mantpulů a 60 centurií. L. rozmístěny hl. podél hranic říše; disponoval jimi správce provincie.
