lední hokej
lední hokej, angl. ice hockey [ais hoki] - kolektivní sport. hra na ledě, při níž se hráči na bruslích snaží vstřelit hokejovou holí (hokejkou) kotouč (puk) do soupeřovy branky. Vznikl v Kanadě pravděpodobně již ve 30.letech 19.st. První pravidla ze sklonku 80.let (1879) vycházela z prvků pozemního hokeje (bandy hockey), ragby a lacrossu. Začátkem 20.st. pronikla tato hra zásluhou kan. studentů do Evropy, kde se před tím hrál bandy hockey na ledě. Mez. ústředí l. h. (LIHG) vzniklo 1908 a ve stejném roce byl ustaven Český hockeyový svaz. Před první svět. válkou bylo v č. zemích registrováno celkem 12 klubů, před druhou svět. válkou již 300. L. h. hrají proti sobě dvě družstva, každé s jedním brankářem a s pěti hráči v poli. Maximální počet náhradníků včetně jednoho brankáře je 14. Střídat hráče je možné při přerušení hry i v jejím průběhu. Utkání se hraje 3 x 20 min. čistého času s dvěma patnáctiminutovými přestávkami. Zápas řídí jeden hl. a dva čároví rozhodčí, pomáhají jim dva brankoví rozhodčí, časoměřič, trestoměřič a zapisovatel. Po každém přerušení hry se pokračuje vhazováním kotouče mezi hole dvou soupeřů většinou na některém z devíti bodů pro vhazování. Při hře jsou hráči omezováni ve svém pohybu pravidlem zakazujícím postavení mimo hru (do útočného pásma musí vniknout nejprve kotouč a pak útočící hráč). Není také dovoleno přihrávat kotouč z obranného pásma do útočné poloviny (tzv. přihrávka přes dvě čáry) a až na určité výjimky přihrát či vystřelit kotouč z obranné poloviny do útočného pásma mimo branku za brankovou čáru (zakázané uvolnění). V l. h. je dovoleno zastavit soupeře majícího kotouč pod kontrolou (v držení) vlastním tělem, avšak bez použití kolen, loktů nebo hole. Fauly a další přestupky proti pravidlům se trestají dvou-, pěti- a desetiminutovými tresty, popř. vyloučením hráče až do konce utkání (např. za úmyslné zranění soupeře). Ve většině případů, je-li hráč trestán, hraje jeho družstvo v oslabení. Zvl. druhem trestu je trestné střílení. - Reprezentanti býv. Československa získali titul mistrů světa 1947, 1949, 1972, 1976, 1977, 1985, titul mistrů Evropy patnáckrát. - Po rozdělení Československa 1992, samostatné národní týmy Slovenska a České republiky dále působí ve vrcholných soutěží. SR se stalo mistrem světa 2002 a ČR v 1996, 1999, 2000, 2001, 2005. V 1998 reprezentanti ČR též získali první místo na Zimních olympijských hrách - ZOH - v japonském Na-ganu.
