latinský jazyk
latinský jazyk, latina - slov. latinčina - ang. latin - flexívní jaz. italické větve indoevr. jazyků. Pův. jaz. Latinů, pak státní jaz. římské říše. Rozlišuje se několik vývojových stupňů: ve 3.-2.st. př.n.l. latina archaická (Plautus, Terentius), v 1.st. př.n.l. klasická, tzv. zlaté období (od vystoupení Ciceronova do smrti Augustovy), v 1.st. n.l. latina stříbrného období. Od 2.-3.st. pronikaly do l. j. prvky lid. řeči; z latiny mluvené (vulgární) se vyvinuly rom. jazyky. V období středověku plnil důležitou funkci jazyka literárního, círk. a dorozumívacího. Ve 14.-16.st. došlo k rozmachu human. latiny, zal. na klas. vzorech. Jako círk., dipl., odb. a lit. jazyk se latina udržela do novověku. Dodnes zůstává oficiálním jaz. kat. církve a čerpá z ní věd. a jiná terminologie.
