latence
latence [lat.] 1. skrytost, utajenost; schopnost některých dějů probíhat bez vnějších a patrných změn; 2. biol. podstatné zpomalení životních pochodů organismů v nepříznivých podmínkách prostředí; 3. ekol. utajenost, fáze kolísání početnosti populace živočichů, v níž růst populace probíhá pozvolna a populační hustotaje nízká.Je to stav populace v období mezi dvěma gradacemi. U škodlivých druhů živočichů se v tomto období téměř neprojevuje jejich negativní činnost v lesních nebo polních kulturách. Toto období se pak pokládá zanormální stav, vyznačující se přirozenou hustotou. Spodní hranice l. se blíží nule; v kritických případech, např. po chemickém ošetření může dojít téměř k vymření celé populace škůdce. Horní hranice latence je neurčitá, definovaná jen přibližně (tzv. železná zásoba). V.t. gradace; populační dynamika; 4. psychol. a) doba uplynulá mezi začátkem stimulace(excitace) organismu a počátkem pozorovatelné reakce; podle C. L. Hulla interval mezi podnětem a následnou asociovanou reakcí. Termín l. má obecný charakter a lze jej aplikovat na různé nositele či média (smysly, svaly, nervy ap.); b) v ontogenetickém pojetí hlubinného zaměření vývoje individua období, které začíná po oidipské fázi a končí nástupem puberty; perioda emocionálního zklidnění mezi dramaty a citovými bouřemi dětství a dospívání. Perioda l. jako univerzální jev souvisí s faktorem prodloužené biol. nevyzrálosti, vyžadující k dalšímu psychickému vývoji určitý citový a motivační klid. V periodě l. dochází zejména kvýraznému rozvoji poznávacích procesů, myšlenkových funkcí a osvojování dovedností.
