látka a tvar
látka a tvar, filoz. kategorie, které vyjadřují dvě neodlučitelné stránky všech přír. a spol. jevů a procesů. Látka tvoří základ, podstatu jevu, zatímco tvar je způsob, jakým je látka organizována a vyjádřena. Vztah mezi látkou a tvarem je dial. vztahem, v němž se obě stránky podmiňují, působí na sebe, tvoří jednotu i rozpor. V.t. forma a obsah. V dějinách filoz. měly kategorie l. a t. ústřední postavení zejm. v Aristotelově a později scholastické filoz. Látka (hýlé) byla chápána abstaktně jako věčný podklad (substrát) všech existujících věcí smyslového světa, jako nositelka dění i změn. Tvar (eidos, morfé) byl jednotícím akt. principem, obsahujícím v sobě i účel (telos), který z látky vytvářel jednotlivé věci, tj. určité bytí. Zejm. u Aristotela úzce souvisí kategorie l. a t. s pojetím možnosti a skutečnosti (dynamis a energeia) a s procesem aktualizace, proto proti Platónově ideal. odtržení podstaty Aristoteles zdůrazňoval, že čisté látce ani tvaru nenáleží reálná existence (jsou pouze myslitelné); každá věc je vždy jednotou l. a t. Tvar je pak předmětem věd. zkoumání proto, že shrnuje tzv. druhé podstaty obecné, rodové a druhové, skutečné.
