lámaismus
lámaismus [-izm-], náb. směr rozšířený v Tibetu (ČLR), Mongolsku, v části Sibiře, Bhútánu, Sikkimu (Indie), Nepálu a Ladoku (Kašmír, Indie). Vyvinul se ze severoind. (mahájánového) buddhismu v jeho pozdější, tzv. tantrické podobě. Do Tibetu jej údajně uvedl ind. mnich Padmasambhava v 8.st., i když buddhistická tradice Tibetu sahá k počátkům 7.st. L. si vytvořil vl. kánon (Kandžur a Tandžur) a prošel řadou reforem (Atíša Dípankara). V 17. století se s pomocí mandžuských vládců Číny ustavila lámaistická sekta Gelukpa jako hl. a vládnoucí sekta v zemi, čímž v čele lámaistické hierarchie stanuli dalajlámové a pančenlámové. K obdobnému procesu došlo i v Mongolsku a některých oblastech Cíny. - Pro l. je charakteristický kult mnoha místních božstev a značný význam magie, složitý filoz.-teol. systém (prolnutí buddhismu, hinduismu, bönismu), propracovaná organizační struktura (kláštery, círk. školy, círk. hierarchie), pronikavý vliv na soukromý a veř. život (pověry, vláda lámů) i vývoj vl. umění. Postupně se l. rozpadl na velký počet sekt.
