kyslík

kyslík, O (oxygenium), chem. prvek VI. B skupiny periodické soustavy, at. číslo 8, relat. at. hm. 15,9994, bezbarvý plyn, t.t. -218,3°C, t.v. -183,0°C, objeven 1774. Nezbytný biogenní prvek. Skládá se z dvojat. molekul O2 (dikyslík), které obsahují dva nepárové elektrony a jsou za obyčejné teploty paramagn. Přírodní k. je směsí tří izotopů 16O, 17O a 18O, uměle byly připraveny izotopy 15O a 19O. K. lze zkapalnit ochlazením pod jeho kritickou teplotu -118,9° C při kritickém tlaku 4,88 MPa nebo ochlazením na -183,0°C za normálního tlaku. K. je velmi reaktivní prvek, který se slučuje s výjimkou halogenů, vzácných plynů a některých ušlechtilých kovů se všemi prvky přímo. Tyto reakce (oxidace) probíhají po zahřátí na určitou zápalnou teplotu obvykle za značného vývoje tepla a světla, popř. i explozívně, je-li druhá reakční složka ve formě plynu nebo jemného prachu. K. je součástí vzduchu (23,0 hmotnostních %), vody (88,81 hmotnostních %) a přístupné části zemské kůry (47,3 hmotnostních %), kde je především obsažen v oxidech a kyslíkatých solích. Na stavbě zemské kůry včetně atmosféry se k. podílí asi 49,4 hmotnostních %. V laboratoři se k. připravuje elektrolýzou roztoků hydroxidů nebo tepelným rozkladem některých kyslíkatých slouč., např. oxidu rtuťnatého, stříbrného, peroxidu vodíku, peroxidu barnatého, dusičnanů. Vyrábí se převážně frakční destilací kapalného vzduchu nebo frakčním zkapalňováním vzduchu. K. se váže kovalentními i iontovými vazbami a má ve slouč. ve valenční sféře oktetovou elektronovou konfiguraci. Ve sloučeninách je znám v oxidačním čísle -II (např. v oxidech) a -I (v peroxidech). Oxidačního čísla I a Il dosahuje ve sloučeninách s fluorem. - Dopravuje se obvykle v ocelových lahvích stlačený na 15 MPa. Používá se např. při spalování látek k získání energie, při oxidaci (např. při pražení rud), k autogennímu svařování a řezání kovů, jako součást raketového paliva, v dýchacích přístrojích. - Slouč. k. např. oxidy, ozón, peroxidy.