kvalita obecně
kvalita [lat.], ang. quality [kvolity] - 1. jakost, hodnota, stav věci; např. k. služeb n. k. zboží apod.; 2. 3. ekon. k. výrobků a služeb je dána souhrnem jejich užitných vlastností. Hodnotí se mírou použitelnosti pro daný účel a vhodností vztahu k prostředí. V širším smyslu zahrnuje k. výrobků jak hledisko užitné hodnoty, tak hodnoty a ekon. efektu (náklady výrobce, ekon. dopad na spotřebitele). K. výrobků ovlivňuje i věd.tech. rozvoj, inovace a vývoj svět. i domácího trhu; 3. filoz. kategorie vyjadřující takovou určitost a určenost objektu, která je neoddělitelná od jeho bytí a díky níž je předmět právě tím, čím je v odlišnosti od jiných. Kategorie k. odráží relativně stálé vztahy konstitutivních prvků předmětu, jeho stabilní strukturu, která charakterizuje jeho specifiku. Zároveň vyjadřuje i to obecné, co charakterizuje celou třídu stejnorodých objektů. Filoz. analýzu k. podal jako první Aristoteles, který ji definoval jako druhovou odlišnost podstaty. Pojímal k. dialekticky jako takový stav věci, který je schopen se přeměnit v něco jiného, protikladného. Středověká scholastika však intepretovala k. jako skrytou a neměnnou "formu" věci. Mechanistický svět. názor novověku vnesl do problému k. umělé rozdělování k. na primární a sekundární. G. W. F. Hegel charakterizoval k. jako log. kategorii vyjadřující stupeň poznání věci a zároveň určitý stupeň vývoje světa jako bezprostřední charakteristiku objektu. - K. předmětu se odhaluje v souboru jeho vlastností, avšak není pouhým "svazkem" vlastností, nýbrž tyto vlastnosti určuje. Neexistují k. samy o sobě, nýbrž jen věci s kvalitami, a to nekonečným počtem kvalit. Vlastností rozumíme způsob nebo formu projevu určité stránky k. objektu ve vztahu k jiným objektům, s nímž je předmět ve vzájemném působení. K. předmětu nelze redukovat na jeho jednotlivé vlastnosti. K. vyjadřuje celostní charakteristiku funkční jednoty podstatných vlastností objektu, jeho vnější a vnitřní určitost, jeho relat. stálost, jeho odlišnost od jiných předmětů i shodu s nimi. Kategorie k. vyjadřuje též stupeň poznání předmětu obj. reality člověkem. Zkoumá-li se určitý objekt, jeví se nejprve jako určitá jednotlivá vlastnost nebo řada vlastností. V bezprostředním smyslovém vnímání vystupuje předmět jako množina vlastností. Poznání postupuje od k. ke kvantitě a dále k jejich jednotě, k míře. Každý předmět je jednotou k. a kvantity.
