kritika a sebekritika
kritika a sebekritika, totalitní politické režimy a jedna s komunistických teorií v minulosti užívána k ovládnutí společnosti - metoda odhalování rozporů ve spol. vývoji; nezbytný předpoklad materiální a duchovní činnosti lidí; jeden ze zákl. principů revoluční činnosti marx.-leninské strany; jedna z hybných sil vývoje socialistické spol. a nástrojů represe; jeden z principů morální výchovy a sebevýchovy a duchovního rozvoje lidí. Podstata k. a s. spočívá v poznávání a odkrývání rozporů, nedostatků a chyb, jež vznikají z obj. či subj. příčin v průběhu spol. vývoje, v procesu spol. praxe s cílem jejich překonávání. Podl. marx.-leninské teorie je v kap. spol. zbraň kritiky jednou z forem třídního boje proletariátu. Za social. se k. a s. mění z nástroje rev. svržení starého zřízení v prostředek budování social. a kom. Obj. základem k. a s. v social. jsou rozpory mezi rychle rostoucími potřebami spol. a reálnými možnostmi je uspokojovat na zákl. dosažené úrovně vývoje výr. sil, v nezbytnosti stále zdokonalovat výr. a ostatní vztahy. Zásadová k. a s. není samoúčelná, ani se neomezuje na odkrývání chyb a nedostatků, nýbrž má konstruktivní povahu, je perspektivní, směřuje k pozitivním změnám v činnosti jednotlivců, kolektivů a organizací, má výchovný charakter. Zárukou rozvoje k. a s. v social. je přísné dodržování zásad social. dem. a social. zákonnosti. Poměr ke k. a s., způsob jejího rozvíjení a reagování na kritiku je zkušebním kamenem ideové a polit. zralosti lidí, komunistů, všech členů social. společnosti.
