krevní skupiny
krevní skupiny, trvalé dědičné vlastnosti (znaky) lidské krve, uložené na membráně červených krvinek (erytrocytů). Dělí se podle toho, zda erytrocyty obsahují nebo neobsahují specifické látky (aglutinogeny), na nichž závisí jejich shlukovatelnost (aglutinace). V erytrocytech jsou buď dva aglutinogeny (A + B), nebo jenom jeden (A či B), nebo žádný (H), takže lze lidi rozdělit do čtyř k. s.: A, B, AB a H (dříve ozn. 0). Shlukování erytrocytů způsobují přirozené protilátky (aglutininy) obsažené v krevní plazmě (označované jako α a β). Kromě antigenů A, B a AB se mohou vyskytovat v krvinkách další antigeny, např. Rh-faktor. Přesná znalost k. s. je zákl. předpokladem pro krevní převod (transfúzi). - Objev k. s. spadá do počátku 20.st. K. Landsteiner 1900 zjistil, že krevní séra některých lidí shlukují červené krvinky jiných lidí v určitém zákonitém pořádku, a navrhl, aby podle povahy této reakce byly krvinky tříděny do tří skupin. 1900 J. Janský, nezávisle na Landsteinerovi, stanovil čtyři zákl. krevní skupiny. Janského dělení platí dodnes. - U živočichů jsou nejlépe prozkoumány k. s. primátů. U gibona, orangutana a šimpanze se vyskytují v krvinkách aglutinogeny A a B, které nelze rozeznat od lidských. U skotu bylo zjištěno asi 30 antigenů. U prasete domácího se uvádějí tři krevní skupiny.
