kostra
kostra, 1. biol. sceletum, skelet - pasívní opora těla živočichů; chrání vnitřní orgány a často i celé tělo (u bezobratlých) před poraněním. Na k. se upínají kosterní svaly, které s ní vytvářejí pohybový aparát. Rozeznává se několik typů k.: a) vnější k., exoskelet, opora těla bezobratlých živočichů, umístěná na povrchu těla; např. chitinový krunýř členovců; b) vnitřní k., endoskelet, soubor kostí v těle obratlovců, spojených pevně (vazivem, chrupavkou, kostí) nebo pohyblivě (klouby); c) hydrostatický skelet, hydrostatický tlak tělních tekutin v coelomu, o který se při pohybu opírá svalový vak; např. u kroužkovců. - U člověka soubor 233 kostí spojených vzájemně vazivem, chrupavkami nebo klouby. Tvoří pevnou, ale pohyblivou oporu těla, chrání důležité ústroje a orgány a upínají se na ni svaly a vazy. Skládá se z k. osové, ke které patří lebka, páteř, kostra hrudníku a k. končetin. Přehled kostí: lebka, mozková část: kost týlní (os occipitale), kost klínová (os sphenoidale), kost čichová (os ethmoidale), kosti spánkové (ossa temporalia), kost čelní (os frontale), kosti temenní (ossa parientalia); obličejová část: kosti nosní (ossa nasalia), kosti slzní (ossa lacrimalia), horní čelisti (maxillae), dolní skořepy nosní (conchae nasales inferiores), kost radličná (vomer), kosti patrové (ossa palatina), kosti lícní (ossa zygomatica), dolní čelist (mandibula), jazylka (os hyoideum). Kostra páteře: obratle (vertebrae), kost křížová (os sacrum) a kostrč (os coccygeum). Kostra hrudníku: 12 párů žeber (costae), kost hrudní (sternum). Kostra horní končetiny: a) pletenec horní končetiny: lopatka (scapula), kost klíční (clavicula); b) kostra volné končetiny: kost pažní (humerus), kost vřetenní (radius), kost loketní (ulna), kosti zápěstní (ossa carpalia), kosti záprstní (ossa metacarpalia), články prstů (phalanges). Kostra dolní končetiny: a) pletenec dolní končetiny: kosti pánevní (ossa coxae); kostra volné dolní končetiny: kost stehenní (os femoris, femur), kost holenní (tibia), kost lýtková (fibula), kostí zánártní (ossa tarsalia), kosti nártní (ossa metatarsalia), články prstů (phalanges). V.t. noha, ruka; 2. teorie grafů strom, který je podgrafem daného souvislého grafu a obsahuje všechny jeho uzly; 3. el.tech. nosná část, nosné zařízení, zpravidla z kovu nebo keramického materiálu, např. k. cívky, k. kabelová, k. přístroje (šasi); 4. dop. skelet - k. karosérie silničního vozidla, k. lodi nebo k. letadla; nosná, zpravidla žebrová konstrukce, na níž je připevněn potah. U lodí soustava zákl. konstrukčních prvků, tj. podélných a příčných nosníků různých tvarů, jednoduchých nebo složených, která spolu s přepážkami, palubami a vazy, pokrytá obšívkou a hl. palubou, tvoří trup plavidla. Hl. konstrukčními prvky k. lodi jsou kýl, páteř, boční výztuhy, podvlaky, příčky, palubníky, dnové a boční nosníky, podélníky a příčníky.
