konzistence obecně

konzistence [lat.] 1. spojitost, soudržnost, tuhost;2. fyz. chování látek vůči změnám tvaru, soudržnost částeček hmoty molek. silami; 3. chem. míra pro tuhost nebo hutnost hmot, např. mazadel; 4. psychol. a) pevnost, relat. stálost a soudržnost psychických vlastností a funkcí, projevující se v celkovém projevu člověka jako k. jednání; 5. log. synonymum bezespornosti.