konotace
konotace [lat.] 1. jaz. afektivní, emotivní složka významu jistého jaz. výrazu, která se asociativně připojuje k jeho pojmové výrazové složce; popř. se k. rozumí všechny přídavné asoc. významové složky výrazu; 2. filoz. konotací jaz. výrazu v protikladu k jeho denotaci se rozumí vlastnost nebo vlastnosti, díky nimž individua výrazem denotovaná patří do jisté třídy.