konkretizace
konkretizace [-ty-, lat.], psychol . a) myšlenkový proces spočívající v odkrývání specifiky věcí a událostí, které charakterizují individuální fakt jako zvl. moment; protiklad abstrakce a zobecňování; b) myšlenková aktivita, jejíž pomocí jedinec ilustruje obecný zákon či zákonitost individuálním případem; c) myšlenková redukce většího množství konotativně vymezených prvků na menší počet prvků vymezených denotativně; d) v klinické praxi důraz kladený nemocnými na specifické a zvl. detaily prožívané zkušenosti, zejm. ve slovním projevu.
