konkretismus
konkretismus [-tyz-], psychol . a) charakteristická vlastnost myšlení dítěte předškolního a raně školního věku. Podle J. Piageta projev tzv. sémiotické funkce uplatňované v předoperačním stadiu myšlení. Vyznačuje se zaměřením a ulpíváním na konkrétních danostech okolního světa, dominancí předmětné (manipulační) činnosti a nerozvinutou schopností abstrakce (zobecňování významů věcí a jevů obklopujících dětské ,,já"); b) v analytické psychol. C. G. Junga zvl. schopnost psychiky umožňující srůst myšlení a cítění s předmětnými (konkrétními) podněty, prokazatelný např. v myšlení určitých etnických skupin; ,,konečná zvláštnost myšlení a cítění představující antitezi abstrakce". Konkrétní pojem je takový, který se formuje nezávisle na myšlenkové diferenciaci a abstrakci a je navždy smyslově zakotven v perceptuálním vzpomínkovém materiálu.
