konjunkce
konjunkce [lat.] 1. astr. okamžik, kdy dvě nebeská tělesa mají stejnou rektascenzi nebo délku. U vnitřních planet existují dolní k. (planeta je mezi Zemí a Sluncem) a horní k. (Slunce je mezi Zemí a planetou). K. Měsíce se Sluncem je nov; 2. mat. log. spojka vyjadřující, že platí výrok A a zároveň výrok B (zn. A^B); 3. jaz. spojka - druh neskloňovatelných slov, které spojují věty či části vět - tzv. větné členy - vyjadřující jejich mluvnický i významový vztah, viz. spojka.
