kondice
kondice [-dy-, lat.] 1. aktuální psychofyzický stav jedince, optimální vzhledem k požadavkům konkrétní situace a všem jejím specifikám. Podmínkou k. je vedle dobrého tělesného stavu adekvátnost psychických funkcí, odrážející se v přiměřené aktivační úrovni organismu. Z psychol. složek se zdůrazňuje zejm. význam volních aktivit a emocionální stability; 2. sport všestranná tělesná a duševní připravenost sportovce k výkonu určité činnosti i za ztížených podmínek; stav celkové zdatnosti jedince formovaný jako výslednice osobních předpokladů a všestranné i speciální přípravy (tréninku); 3. dříve též v užším smyslu podmínky služby, zaměstnání; 4. soukromé mimoškolní vyučování žáků za plat; doučování; 5. zootech. k. hosp. zvířat, současný výživný stav zvířete, ve kterém je přizpůsobeno k určitému hosp. účelu (k. chovná, výstavní, plemenná). K. je podmíněna zdravotním stavem, úrovní výživy, stupněm výcviku celého organismu i jednotlivých orgánů a způsobem ošetřování; 6. hor. podmínky vyjadřující kvalitu zásob nerostných surovin v ložisku. K ukazatelům k. patří např. minim. množství užitkové suroviny v ložisku, max. průměrný obsah škodlivých složek, minim. mocnost ložiska, hydrogeol. a jiné geologickotech. podmínky pro možnost dobývání. Pro všechna ložiska jsou stanoveny obecné kondice.
