koncert
koncert, pl. koncerty - it. concerto - hud. a) skladba pro jeden nebo více (též název dvojkoncert, trojkoncert) sólových hlasů s doprovodem orchestru. Předchůdcem k. byly v 16.-17.st. skladby, v nichž se uplatňoval kontrast vokálních a instrumentálních skupin. Od 1650 se vyvíjel instrumentální k.; koncem 17.st. vzniklo concerto grosso, kolem 1700 sólový koncert (první sólové koncerty psali T. Albinoni, G. Jacchini, G. Torelli). Tempové schéma (rychle - pomalu - rychle) a forma k. se vyhranily v baroku (G. Torelli, A. Vivaldi); forma se ustálila v období klasicismu, kdy k. dostal podobu třívěté skladby v cyklické sonátové formě. Počínaje tvorbou W. A. Mozarta a L. van Beethovena se začal klást důraz na obsahovou vyváženost sólového hlasu a orchestru. Nejznámější k. napsali A. Vivaldi, J. S. Bach, W. A. Mozart, L. van Beethoven, N. Paganini, F. Chopin, F. Liszt, J. Brahms, P. I. Čajkovskij, A. Dvořák, S. V. Rachmaninov, B. Bartók, S. S. Prokofjev, B. Martinů, A. I. Chačaturjan, D. B. Kabalevskij a další.
