kolorimetrie

kolorimetrie, měření barev;1. fyz . a) měření barev (psychofyz. protějšků barevného vjemu) zal. na vlastnostech zraku a na smluvních podmínkách; b) stanovení koncentrace látky v roztoku na základě měření světelné pohltivosti. Vizuální k., kolorimetrické postupy, při kterých se zrakem zjišťuje rovnost světelných hodnot. Fyz. k., kolorimetrické postupy, při kterých se světelné hodnoty měří fyz. čidly;2. polygr . měření a vyjadřování tiskových barevných tónů. Metod je větší počet; jejich snahou je vyjadřovat číselně jednotlivé barevné tóny. Takový je např. systém barevného kruhu (dříve Oswaldův kruh), systém barevného válce, systém barevných Hicketierových tabulek aj. Nejrozšířenější je systém diagramu chromatičnosti CIE. V.t. televizní kolorimetrie.