kolo
kolo, 1. fyz. jeden z nejst. vynálezů; k. na hřídeli, jednoduchý stroj ke zvedání břemen vynaložením menší síly; na otočném hřídeli s navinutým lanem (s připevněným břemenem) je upevněno kolo (nebo klika, jíž je k. ekvivalentní), jehož otáčením je břemeno zvedáno. Běžný název rumpál; 2. stroj. součást kruhového tvaru otáčivá kolem vlastní osy; je buď volně otočná na čepu, nebo pevně spojená s hřídelem (k. na hřídeli). Slouží-li k přenosu krouticího momentu, je opatřeno na obvodě třecí plochou (třecí k.), ozubením (ozubené k., řetězové k.), drážkou (kladka, řemenice pro klínový řemen), věncem k uchopení (ruční ovládací k.) nebo je s lopatkami (k. lopatkové) a je hl. činnou částí lopatkového stroje (turbíny, čerpadla); 3. dop. podstatná část všech kolejových a silničních vozidel; skládá se z náboje nasazeného otočně na nápravě, z ramen (nahrazených někdy plným kotoučem, diskem, dráty) a z věnce opatřeného obručí (např. pryžovou plnou nebo dutou). Hov. název pro jízdní kolo. V.t. podvozkové letadlové kolo, jízdní kolo; 4. jihoslovanský lid. tanec.
