kolektor obecně
kolektor [lat.] 1. stav. průchodný železobetonový kanál obdélníkovéhé nebo kruhového průřezu nebo ražená štola. Průchodnost k. umožňuje opravy podzem. vedení bez rozkopání vozovky. V k. bývají společně uložena nejméně dvě městská podzemní vedení, obvykle tepelné a vodovodní potrubí. Do k. se dále ukládají silové a telekomunikační kabely; 2. dop. konvergentní nálevkovité ústí před dýzou nebo difuzorem aerodyn. tunelu s otevřeným měřicím prostorem.
