kolegium
kolegium [lat. collegium], shromáždění, sbor, rada, odtud kolega a kolegyně (přen. členi stejného kolektivu); 1. ve star. Římě sdružení osob spojených společnými zájmy. Členy řemeslnických k., která se vytvářela podle specializace, se mohli stát i otroci. K. měla náboženský a svépomocný ráz a stát do jejich činnosti nezasahoval. Teprve za dominátu se stala organizacemi práce pod státním dohledem. Hojná byla v Římě též kněžská k., z nichž nejvýznamnější pečovala o státní kult (pontifikové, augurové). Vytvářela se i soukromá kultovní sdružení uctívající zejem. božstva orientálního pův. Podpůrný ráz měla pohřební k. (collegia funeraticia); 2. ústřední orgány státní správy v Rusku v 18. a na zač. 19. st. Zavedeny 1717-21 za vlády Petra I. Velikého místo prikazů s cílem centralizovat státní správu. K pův. 12 kolegiím, např. zahr., voj., reviznímu, přibyla řada dalších. V souvislosti s guberniální reformou 1775 byla řada k. zrušena a na zač. 19. st. byla k. nahrazena ministerstvy.
