kobalt
kobalt [něm.], cobaltum, Co, chem. prvek VIII. skupiny periodické soustavy, at. číslo 27, relat. at. hm. 58,9332, lesklý tvrdý feromagnetický kov, t.t. 1 490 °C, t. v. asi 3 100 °C, objeven 1735. Kompaktní k. je na vzduchu při obyčejné teplotě stálý. Rozpouští se ve zředěné kys. chlorovodíkové a sírové za vývoje vodíku. Dobře se rozpouští ve zředěné kys. dusičné, koncentrovanou kys. dusičnou se pasivuje. Při zvýšené teplotě se slučuje s kyslíkem (za vzniku Co3O4), sírou, halogeny, křemíkem, uhlíkem a arsenem. V přírodě se vyskytuje vždy spolu s niklem. Hl. nerosty kobaltu jsou smaltin CoAs2 a kobaltin CoAsS. Při výr. kovového k. se tyto rudy čistí a praží na oxid Co3O4, který se aluminotermicky redukuje. K. se používá pro výr. slitin na některé druhy rychlořezných ocelí a magn. ocelí, jako katalyzátor v chemickém prům. Radioakt. izotop 60Co se používá jako zdroj záření gama v lék. a v tech. V.t. kobaltová bomba.
