odění ochranné
odění ochranné, bezprostřední ochrana těla bojovníka, součást zbroje ochranné. Původně z kůže, později z bronzu a ze železa. Ve starověku muselo o. o. umožnit pěchotě pohyb, proto byli řečtí pěšáci chráněni od krku po pás. Římští vojáci užívali tří druhů o. o. (lorik). Těžká jízda, zejm. orientálních států (Parthové), byla chráněna kovem až k chodidlům. O. o. ve středověké Evropě se vyvinulo z řím. lorik. Prvním typem byl kožený oděv pošitý kovovými destičkami; ty byly postupně nahrazovány kovovými kroužky, případně šupinami. Od 13.st. užívány plátové doplňky, vývoj ukončen v 15.st. (celoplátové odění). S rozšířením palných zbraní význam o. o. klesal, v 17.st. již užíván pouze kyrys u těžké jízdy. V Orientu převažovalo kroužkové odění v kombinaci s některými pláty. Jap. o. o. bylo tvořeno množstvím kovových plátů spojených provázky a dráty. V.t. přilba.
