kořen obecně
kořen 1. bot . radix - podzemní orgán vyšších rostlin. Cerpá z půdy vodu s rozpuštěnými minerálními živinami a upevňuje rostlinu v půdě. Druhotně se uplatňuje i jako zásobní orgán, orgán vegetativního rozmnožování a při symbióze s jinými rostlinami. Na rozdíl od stonku není článkovaný, nemá listy ani zákonitě postavené pupeny, chlorofyl a průduchy. Dorůstá vzrostným vrcholem, krytým čepičkou. Roste pozitivně geotropickv a negativně fototropicky. Typy k.: k. hlavní (primární), z něho vyrůstají k. postranní (sekundární), které se mohou dále větvit, a k. přídatné (adventivní), vyrůstající kdekoliv na rostlině. Přeměnou k. vznikají např. kořenové hlízy;2. jaz . základní část slova, morfologicky dále nerozložitelná; hl. nositel jeho věcného (lexikálního) významu. Je společný všem slovům téže čeledi, např. -let v slovech let , letět , přiletět , létat . výlet , poletovat , letoun , letiště ap.; tvoří její významové jádro. Jsou i slova, která se rovnají kořeni (hned ).
