knižní malba
knižní malba, výzdoba rukopisů v podobě celostranných nebo do textu vkomponovaných ilustrací (iniciála, drolerie, bordura), kreslených perem (i kolorovaných) nebo malovaných temperami, často s využitím zlacení; k. m. využívá figurální i krajinné ornamentální, vegetabilní i zoomorfní prvky v plošných dekoracích, zobrazení scén, krajin, interiérů ap. Pův. doprovodné ilustrace eg. papyrových svitků, později raně kř. sakrálních a islámských světských rukopisů; největší rozkvět k. m. je však spojen s evr. středověkými pergamenovými kodexy charakteru světského (cestopisné, přírodovědné, astronomické, kosmografické, vojenské aj.) i sakrálního (liturgické knihy), vytvářenými v klášterních skriptoriích a laickými tvůrci. K. m. byla často v popředí um. vývoje; svou mobilností umožňuje rychlý přenos slohotvorných a jiných prvků.
