klatba
klatba, zlořečení, zatracení; prokletí vyslovené círk. autoritou; v kř. náb. opak požehnání; v kanonickém právu nejpřísnější círk. trest za překročení círk. předpisů. V bibl. pojetí má bezprostřední příčina k. vnitřní charakter (hřích), i když může být na člověka vnesena zvnějšku. V kř. náb. se k. stala díky svým proklamovaným účinkům nástrojem kat. církve nejen v boji proti kacířství, ale i ve snahách ovlivnit z círk. pozic polit. autonomii světské moci. V.t. exkomunikace.
