kinematografie
kinematografie [řec.] fot. zachycení pohybu objektů, jehož jednotlivé fáze se zobrazují na kinematograf. film. Jsou-li vhodně promítány, dávají vjem pův. plynulého pohybu. Plynulost vnímaného pohybu je podmíněna dozníváním zrakového vjemu (trvá asi 1/10 až 1/30 s), tzv. zrakovou setrvačností.Předchůdcem k. byl stroboskop, využívající kreslené, později fotografované obrázky. Neumožňoval však pozorování většímu množství diváků; to se podařilo teprve promítáním fot. filmu na projekční stěnu. Za vynálezce moderní k. jsou pokládáni bratři A. a L. Lumièrové, kteří 28. 12. 1895 otevřeli první kino (bio) na světě Cinématographe Lumière. - Současná k.. používá frekvenci 24 (výjimečně 16) obrázků za s. Nejběžnější, standardní film má šířku 35 mm, úzký film 16 mm, amatérský film 8 mm (obrazové políčko 3,6 x 4,8 mm) a Super 8 (obrazové políčko 4,2 x 5,7 mm). Film širokoúhlý využívá plochu obrazu mnohem více do šířky než do výšky (poměr stran až do 1 : 2,6, u standardního filmu 1 : 1,37). Využití většího zorného úhlu divákova oka nahrazuje prostor, což se max. uplatňuje u kruhového panoramatického kina, kdy projekční stěny ve tvaru válce obklopují diváka ze všech stran (v Praze od 1960 třetí kino tohoto druhu na světě; má 33 projektorů vně projekční plochy). Dokonalý dojem prostoru dává film stereoskopický (plastický), kdy každé oko vidí odděleně dílčí obraz stereoskopické dvojice obrazů (v.t. anaglyf; stereoskopie). - 1926 byl zaveden zvukový film, při kterém se synchronně reprodukoval zvuk z gramofonových desek, šířeji se však uplatnil až po objevení opt. záznamu zvuku přímo na film. pás. Další pokrok přinesl magn. zvukový záznam, jehož pomocí lze na film. pás umístit několik zvukových záznamů a dosáhnout stereofonické reprodukce. Používá se zejm. u filmů širokoúhlých. - V prvních pokusech o barevný film byl černobílý film kolorován štětečky. 1906 byl zaveden originální systém, skýtající dojem barevnosti skládáním dvou základních barev. Od 1928 se uplatnil trojbarevný systém Technicolor a později další. - Pro speciální účely, např. ve vědě, se uplatňuje makrokinematografie a mikrokinematografie, k. zrychlená (snímky exponované po delších intervalech se promítají normální frekvencí při sledování např. růstu rostlin) a k. zpomalená (v.t. časová lupa). V.t. film; v.t. rentgenologie.
