karolínská renesance
karolínská renesance, obnova řím., zejm. pozdně ant. tradic a vzdělanosti ve franské říši za vlády Karla I. Velikého; sloužila potřebám státního aparátu franské říše a podporovala císařskou ideologii Karla I. Velikého jako nástupce řím. císařů. K. r. byla šířena nejvýzn. vzdělanci tehdejší záp. Evropy (Petr Pisánský a Pavel Diakon z Itálie, Anglosas Alkuin z Yorku, Vizigót Theodulf, Alkuinův žák Einhart) povolanými ke Karlovu dvoru. K. r. byla zejm. zaměřena na organizaci školství a rozšíření vzdělání vedoucích vrstev (dvorská akademie, školy při dómech a klášterech; nejvýzn. v Tours, ve Fuldě a Reichenau); dala základ zejm. středověkému písemnictví a ovlivnila všechny druhy umění. Trvalý význam měla reforma písma (karolínská minuskula, z níž vychází dnešní latinka) a přepisy děl ant. liter. Rozkvět k. r. byl zastaven po úpadku centrální moci ve franské říši za Ludvíka I. Pobožného.
