karbid křemíku
karbid křemíku, 1. SiC, binární slouč. uhlíku s křemíkem. Tvoří bezbarvé krystaly, tvrdostí se blíží diamantu. Připravuje se v el. peci reakcí uhlíku s oxidem křemičitým. Je chem. velmi odolný, do teploty 2 200 °C se nerozkládá. Tech. k. k. je karborundum, které je vlivem nečistot tmavé barvy; je mimořádně tvrdé, používá se jako brusný materiál. 2. jaz. v přeneseném slova smyslu se v hov. č. užívá fráze "kape mu na karbid" - zbláznil se, nemá to v hlavě v pořádku. V.t. karbidová lampa, karbidy.
