kalokagathia
kalokagathia [-ty-, řec.], termín antické estetiky a pedagogiky ozn. harmonii vnějšího a vnitřního, jež je podmínkou krásy člověka. Sofisté jím označovali i pouhou učenost, vzdělanost, Xenofón a Platón harmonii moudrosti, Aristoteles celistvost osobnosti a vznešenosti duše. V širším významu ideál řec. výchovy usilující o dosažení harmonicky spjatých tělesných a duchovních hodnot. Výchova tělesná pěstovala krásné (řec. kalos) tělo, duchovní dobrého (řec. agathos) ducha, vyznačujícího se ctností, spravedlností a udatností. V.t. kalos kai agathos.
