kalamita
kalamita [lat.] 1. neštěstí, pohroma; 2. zool. fáze přemnožení škůdce, kdy se projevují znatelné hosp. škody na zeměd. plodinách nebo lesních dřevinách. Při k. dosahuje populace škůdce obvykle nejvyšší početnosti a je již velmi nákladné provádět hubicí zásahy. Rozlišují se k. občasné, které mohou být cyklické nebo acyklické, a k. permanentní, tj. trvalé. Nejznámější jsou v ČR a SR např. kalamity bekyně mnišky a kalamity obaleče modřínového.
