jotace
jotace [řec.], v hist. mluvnici češtiny i -ový prvek v dvojhláskách ě , ie (cěna, dušě, bieda). V nové češtině se dlouhé ie jeví jako í, v krátkém e je j. zachována jen po labiálách (pěna. měď, věnovat); se ztrátou j. souvisi zánik měkkostní korelace souhlásek, tedy zrušení rozdílu ve výslovnosti p ve .slovech jako píchá - pýcha.
