jednotlivé, zvláštní, obecné
jednotlivé, zvláštní, obecné, filoz. kategorie vyjadřující různé formy souvislosti obj. světa a jeho poznání. Je dnotlivé , individuální vyjadřuje relat. samostatnost, oddělenost věcí a dějů v prostoru a čase, fixuje jim vlastní jedinečnost, neopakovatelnost, jejich unikátní kvalitativní a kvantitativní určitost. Jako jednotlivé mohou vystupovat nejen předměty, ale i jejich třídy, jestliže je chápeme jako relat. samostatné a existující v hranicích určité míry. Při tom sám jednotlivý předmět je opět množinou vlastností, z nichž každá vystupuje jako jednotlivost. Kategorie zvláštn í ho se liší od jedinečného i obecného tím, že vyjadřuje reálný předmět jako celek v jednotě a vzájemných vztazích jeho protikladných momentů. Zvláštní se často chápe pouze jako zprostředkující článek mezi jednotlivým a obecným; zvláštní je však především syntetizujícím principem v rámci určitého celku. V procesu poznání se jednotlivé a obecné dialekticky spojují, negují a překonávají, jednotlivé se odkrývá jako realizace obecného, obecné pak jako podstatný moment jednotlivého. Ob e cn é jako zákonitost se vyjadřuje v jednotlivém a skrze ně; každá nová zákonitost vystupuje zpočátku jako výjimka z obecného pravidla. Jak ukazují dějiny filoz., náleží problém podstaty jedinečného, obecného a zvláštního mezi nejobtížnější. Obj. idealismus odtrhuje obecné od jednotlivého, absolutizuje je, přeměňuje obecné v něco božského nebo ,,demiurgického"; obecné pak předchází jednotlivé a vytváří je (Platón, G. W. F. Hegel). Naproti tomu empirismus vidí skutečnost jako mnohost vzájemně nezávislých individualit a obecné se pak stává pouhou odvozenou abstrakcí. Ve skutečnosti obecné sice vyrůstá z jednotlivého, ale vyjadřuje jeho podstatu, která je odhalována v pojmech přes odraz jedinečného a zvláštního. Pro řešení problému má zásadní význam poznatek vyslovený již Aristotelem, že obecné i jednotlivé existují jen v nerozlučné spojitosti. Jestliže kategorie jedinečného a jednotlivého podněcuje takový metodologický přístup, který hledá v prvé řadě specifiku jevů, jejich unikátnost, pak proces poznání se zakládá především na cestě od zkoumání jednotlivých jevů i odhalení zvláštního a obecného, zákonitého.
