jazykověda
jazykověda, lingvistika - též arch. jazykospyt - spol. věda o jazyce, která s ohledem na jeho široké uplatnění ve skutečnosti (včetně vědomí člověka) má četné vazby na jiné vědy a tvoří součást více hraničních oborů (sociolingvistika, psycholingvistika, etnolingvistika, biolingvistika, matematická a strojová lingvistika). Jazykovědec (lingvista) zkoumá zákonitosti jaz. vývoje, fungování jaz. v minulosti a současnosti, vytyčuje obecné prognózy jeho vývoje do budoucnosti, studuje vazby, jimiž je spojen se společností (sociální podmíněnost jazyka), aktivní působení jaz. na spol. procesy a jeho vliv na vytvoření osobnosti jednotlivce, zkoumá jeho úlohu ve spol.výrobní praxi, jaz. složku výukv a vzdělání atd. J. se dělí na synchronní a diachronní, teoretickou a aplikovanou, obecnou i jazykovědu konkrétních jaz. skupin atd. Z hlediska dílčích stránek a pohledů na jaz. stavbu se rozlišuje zvukový plán (studuje fonetika a fonologie), mluvnický plán (studuje formální a funkční tvarosloví a skladba) a slovní zásoba (studuje lexikografie, lexikologie, etymologie, onomastika, slovotvorba). Významovou stránku zkoumá sémantika, jaz. jako znakovou soustavu sémiologie, funkční rozvrstvení jaz. stylistika atd. Od j. se odlišuje filologie, která zkoumá jaz. jen na základě dochovaných písemných textů a také literatura jím psaná (č. filologie studuje jaz., liter. a ústní lid. slovesnost).
