japonská hudba
japonská hudba, v procesu vývoje j. h. se uplatnil vliv korejské a zvl. čín. hud. kultury, význ. bylo působení hud. umění lndie a zemí jv. Asie, od 19.st. evr. zemí a USA. - Světská vokální a instrumentální j. h. byla od 7.st. spojena s tanečním dramatem gigaku a s div. žánry dengaku a sarugaku. Pod vlivem dvorní čín. hudby se formovalo dvorní um. gagaku. Nár. zvláštnosti se projevily v osobitosti tónové struktury; vedle bezpůltónových pentatonických stupnicových řad se rozšířily pětistupňové řady se střídánímpůltónových,celotónových advoutónových intervalů. Ve 14. století vzniklo lyrické drama nó, v němž se spojovala deklamace se scénickým zpěvem, tancem a instrumentálním doprovodem (flétna a bicí nástroje). Z hud. nástrojů našly uplatnění zvl. strunné drnkací (šamisen, koto, biwa), dechové (druhy fléten, hoboj, ústní harmonika) a bicí (druhy bubnů, bronzový gong, talíře). V 16.-17.st. se hud. um. demokratizovalo; v protikladu k dvornímu gagaku a k div. nó vzniklo div. kabuki a typ loutkového div. džóruri. Hudba kabuki má charakter delší písně, v níž se kuplety pěvce střídají s instrumentálními interludii. V 2.pol. 19.st. začaly do jap. hud. kultury pronikat evr. a amer. vlivy. 1879 byl v Tokiu zal. Institut hud. výzkumů (od 1886 Tokijská hud. škola). 188l se konal první koncert evr. hudby. Hnutí za využití nár. hud. folklóru a tradic klasické j. h. začalo ve 40.50.letech 20.st. Druhým hl. směrem byla snaha o osvojení nových způsobů kompozice evr. i amer. hud. škol. Na zač. 50.let vzniklo hnutí sborového um., jedním z prvních kolektivů byl Ústřední tokijský sbor (zal. 1952). Na konci 50.let pronikl do j. h. vliv hud. avantgardy; 1949 bylo zal. Experimentální studio. Centrem experimentální hud. se stalo m. Karuizawa. V 60.-70.letech probíhají experimenty v oblasti elektronické hudby. Centrem hud. života je Tokio; v Japonsku působí asi 15 symf. orchestrů (z toho šest v Tokiu, dva v Osace). Jsou pořádány hud. festivaly v Tokiu, Osace a Karuizawě.
