izoklina
izoklina [řec.] 1. mech. čára spojující body napjatého tělesa (při rovinné napjatosti), v nichž hl. napětí mají stejný směr. Praktický význam mají i. především ve fotoelasticimetrii, kde polarizované světlo umožňuje jejich zviditelnění; 2. geof. čára spojující na mapě místa stejných hodnot magn. inklinace.