italská zahrada
italská zahrada, renes. a raně barokní zahrada vil, zámků a paláců, navazující na ant. tradice (nerovný terén, šachovnicová záhonová skladba), trojdílné dispozice (květinová část u obydlí, libosad s cestami, alejemi, špalíry, pergolamí, perspektivní průhledy a bosket); hl. znaky jsou užití již. dřevin (cypřiš, myrta, tamaryšek, pinie) a potlačení travnaté plochy, terasový charakter, využití arch. prvků (terasy, rampy, schodiště, balustrády, plastiky) a vodnich mechanismů (fontány, kaskády).
