islandská hudba
islandská hudba, po přijetí kř. se rozšířil gregoriánský chorál, v 16.st. pod vlivem reformace protestantský chorál. Vedle círk. hudby byla zastoupena i hudba lid., která je takřka výhradně vokální. Rozšířeny byly zejm. hrdinské písně rímur a taneční písně vikivakar. Z hud. nástrojů našly uplatnění zvl. nástroje strunné smyčcové. Rozvoj profesionální i. h. nastal na konci 19.st.; jejím zakl. byl S. Svenbjörnsson (1847-1927), autor nár. hymny. Na přelomu 19. a 20.st. vznikala zvl. instrumentální a sborová tvorba. Pro skladatele 20.st. je vedle využití novodobých skladebných tech. charakteristické úsilí o vytvoření nár. hudby na zákl. islandského folklóru. V Reykjavíku působí lslandský státní symf. orch. (zal. 1950), Nár. divadlo (zal. 1950), mužský sbor, sbor lslandští pěvci, řada komorních souborů a několik hud. škol.
