internacionální gotika
internacionální gotika, ozn. pozdní fáze vývoje got. umění, časově vymezené zhruba léty 1375-1420. Termín i. g. poprvé užil 1892 Courajod k charakteristice příbuzných rysů fr. a it. um. doby kolem 1400. Hlouběji byl význam i. g. objasněn po 1945 v pracích E. Panofského, O. Pächta, M. Meisse a č. historiků um. I. g. je charakterizována výrazovým sblížením a mnohostrannou výměnou um. myšlenek mezi větším počtem ohnisek. Dvorskému um. Francie, zvl. Paříži, připadla úloha iniciátora a i. g. zahrnula téměř celou tehdejší kult. Fvropu; aktivní byl zvl. podíl Katalánska, sev. Itálie, rak. a č. zemí, Porýní, Nizozemí a Anglie (bratři z Limburka, Stefano da Zevio). Specifická č. odnož i. g. je označována jako krásný sloh. K hl. formálním rysům patří sklon ke kaligrafické a dekorativní stylizaci, záliba v protáhlých proporcích, v rafinované eleganci postojů a gest, v nádheře kostýmů i dekoru. E. Panofsky považoval i. g. za um. "obranu" aristokracie proti vzestupu měšťanstva. Ostatní liter. zdůrazňuje více např. podvojný charakter a vnitřní antinomii stylizace a smyslového poznání a retrospektivních a progresívních rysů.
