internace
internace [lat.] 1. nucený pobyt na vykázaném místě; odtud internovat, internační a internující; 2. mez. právo omezení svobody pohybu stanovené válčícím státem pro civilní příslušníky nepřátelského státu nacházející se na jeho území, popř. obdobná omezení stanovená neutrálním státem pro příslušníky cizích vojsk; provádí se často ve zvl. táborech; pravidla pro i. byla sjednána haagskou konvencí z 18. 10. 1907 a IV. ženevskou dohodou z 12. 8. 1949.
