instrumentál

instrumentál [lat.], sedmý pád (na otázku s kým, čím), vyjadřující přechodnou účast děje na věci, tj. prostředek, prostředníka nebo původce slovesného děje (psát perem. město bylo zničeno neprítelem ). Zákl. funkce ve větě: jmenný přísudek shodný, přívlastek neshodný, předmět, příslovečné určení (času, místa, způsobu), doplněk neshodný.