iniciace obecně
iniciace [-ny-, lat.] zahájení, zasvětit. Odtud sloveso - iniciovat - zahájit, zasvětit; a příd. jm. iniciační apod. 1. chem. zahájení chem. přeměny. Ve složitém reakčním mechanismu je energeticky nejnáročnější a tudíž nejpomalejší první krok, zpravidla roztržení kovalentní vazby v jednom z reaktantů; k jeho uskutečnění je třeba dodat částicím reaktantu energii, např. srážkou s jinou částicí při normální nebo zvýšené teplotě (termická iniciace), světelným kvantem (fotoiniciace) nebo el. jiskrou, zřídka ve formě mech. energie (ultrazvukem). Je též možno přidat iniciátor, tj. látku obsahující snadno štěpitelnou vazbu (např. peroxid). Molekuly iniciátoru se termicky již při normální teplotě rozpadnou, jejich trosky (mající charakter volného radikálu) napadnou některý z reaktantů a přivedou jej do reaktivního stavu. Iniciátory se nejčastěji uplatňují při řetězových radikálových reakcích. Proto jich, ač při reakci ubývají, postačí jen nepatrné množství; další rozvoj reakce již obstarává energeticky méně náročný propagační krok; 2. etnogr. slavnostní uvádění chlapců a dívek do života dospělých, spojené s příslušnými obřady; dodnes běžné u rodových spol. Pozůstatky se dochovaly i u vyspělejších spol., často s pozměněnou funkcí (křest, obřízka); 3. zasvěcení do tajemství; obřadné přijetí do tajného sdružení či spolku; 4. psychol. vybuzení činnosti aktivizujícími podněty nejrozmanitějšího charakteru; spuštění aktivity organismu; zahájení činnosti, která byla dosud jedinci neznámá; sklon začít jednat nezávisle na určujících podmínkách situace.
