inflace obecně
inflace [lat.], zvýšení množství peněz v oběhu, jemuž nedpovídá uměrné množství zboží; projev ekon. nerovnováhy, jejímž zevním rysem je vzestup cen. K přeplnění oběhu peněz dochází vydáváním (emisí) dalších peněz do oběhu, zkrácením doby obratu peněz, většímu úvěrování nebo snížením nabídky spotřebního zboží (např. za války či rychlé industrializace); vede ke znehodnocení peněz a k poklesu kursu měny vůči zahr. měnám. V.t. i. nákladová, i. poptávková. K i. může dojít např. v období války, urychlené industrializace či ekonomické trannsformace; vede ke znehodnocení nesměnitelných bankovek, papírových peněz i peněžních pohledávek, k živelnému zvyšování cen a k poklesu kursu měny vůči zahr. měnám (změně parity devalvací). Zejm. se však projevuje v opožďování růstu mezd a sociálních důchodů za růstem životních nákladů. Jako projev celkové nerovnováhy a zároveň proces obnovování rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou se projevuje v postupné změně měřítka cen. Rozeznává se počáteční stadium, tzv. i. mírná, plíživá (chronická), kdy tempo růstu cen nepřevyšuje tempo růstu hrubého domácího produktu a kdy dochází k reálnému ekon. růstu, a druhé stadium, i. rychlá, hyperinflace, kdy tempo růstu HDP je nižší než tempo růstu cen a kdy jsou oslabovány podněty k rozšiřovaní výr.
