infinitiv
infinitiv [-nytý-, lat.], neurčitý slovesný tvar pojmenovávající slovesný děj bez ohledu na osobu, způsob a čas (vlat. vyjadřuje kategorii času). V češtině vyjadřuje vid, rod, přechodnost, zvratnost (hlásit, vyhlásit, být hlášen, hlásit se), uchovává vazbu slovesnou (hlásit výsledky na rozdíl od podstatného jm. slovesného hlášení výsledků); tvoří se příponou -t (-ti) a -ci (hovorově -ct).
